Čínská poezie - o překladech

Stará čínská poezie.
Předmluva a úvod	Zpěvy staré Číny	O překladech
Nové zpěvy staré Číny	Třetí zpěvy staré Číny	Z encyklopedie

Pramen: Zpěvy staré Číny, připravil Jiří Franěk, Československý spisovatel v Klubu přátel poezie v roce 1988.

Myšlenka tiché noci

Před mé lůžko luna vrhá ostré svoje světlo;
chvíli v pochybách jsem, jíní nejiskří -li na zemi se.
Zdvihám hlavu, hledím vzhůru k skvělé luně,
hlavu skláním pak a v rozpomínky nořím se
na svůj domov.

Jaroslav Pšenička, 1902

Poutník probouzí se v hospodě za tiché noci

Na bílém loži probouzím se tich,
svítí to měsíc - či sem napad sníh ?
Pozvedám hlavu: hledím na měsíc,
skláním ji: myslím na zem otců svých.

Bohumil Mathesius, 1925

V cizině

Daleko v cizí krajině jsem ležel. Světlo měsíční
chvělo se před mým lůžkem lesklé, stříbrné.
Zvedl jsem hlavu. - Zprvu myslil jsem,
že je to jitřní rosa, jež se leskne tam,
pak jsem však pochopil, že luna, luna je to jen ...
A smutně hlavu k zemi nakloniv.
na domov vzdálený jsem vzpomínal.

Otakar Žižka, 1942

Myšlenky za tiché noci

Před lůžkem jasné luny zář je tak bílá,
že váhám - snad se to jíním zem zatřpytila.
Pozvedám hlavu a na jasnou lunu hledím,
skláním ji, vzpomínka na domov hlavu nachýlila.

Marta Ryšavá, 1926

Za tiché noci

Zas probouzím se do bělostné noci.
Není snad celá země pod sněhem ?
I zvedám hlavu: svítí jasný měsíc.
Skláním ji: myslím na svou rodnou zem.

František Hrubín, 1978

2. Jak překlady vznikaly?
Bohumil Mathesius vycházel z německých, ruských, francouzských parafrází čínské poezie a z doslovných latinských překladů pořízených prózou jezuitskými misionáři (Zottoli). Je vlastně překvapující, že neuměl čínsky. Však také nazýval své verše parafrázemi. Jeho inspirace ležela v čínské předloze a v jeho naturelu. Jsou tyto překlady překladů ještě zkutečné překlady? Vznikaly jako parafaráze, volné překlady a nemalá část jako zcela věrný překlad z německých, francouzských, ruských, anglických a latinských parafrází. Zároveň je velice úzký vztah mezi překlady a jeho původní tvorbou:

Měsíc se nabod na hrot orobince,
ohromný narezivělý lampión,
pár kachen táhne ku dědince,
puškvorec voní nad vodou;
ondatra krouhá křehce v rákosině
a vítr zaleh do ostřic --
sám sedím, stín ztracený v dubu stíně,
a hledím na měsíc.

(Měsíc nad novými řekami)

Mečíku hnědý,
nevonný, štíhlý,
mečíku ostrolistý,
jak podobný`s té,
již v srdci svém mám --
hnědá a pyšná,
nevonná, čistá:
gladiola ostrolistá.

(Gladiola ostrolistá)

3. V kontextu české poezie.
Mathesiova poezie navazovala dost zřetelně na "chladnou, úsečnou a zároveň dokrvava rozhořenou" linii českém poezie konce 19. století a prvních desetiletí 20. století, je zde odezva Karla Tomana a Viktora Dyka, k níž Mathesius přidal svou osobitou notu. Básně jsou charakteristické jemným předivem a zvýrazněnou stručnou pointou. Jeho vliv je cítit u pozdního Branislava, Mikuláška, Miloslava Bureše, Oldřicha Vyhlídala, Jana Skácela.
V dnešní poezii již jeho vliv necítíme. Je to způsobeno také odlišným charakterem dnešní poezie. Ve starší generaci se básník snažil o postižení krásy jako protikladu všednosti, hledal harmonii, klid a jistotu. Dnešní verše jsou spíše verše všednosti, svět je chápán jako disharmonie, nevíra je zjevná. Není spočinutí, klidu a jistoty, není ani jejich hledání.

4. Hodnocení básníka a jeho díla.
Jeho "překlady" je možné hodnotit jako poezii ohlasovou, původní a současně jako překlady. Kde je hranice mezi poezií původní a ohlasovou (inspirovanou). Kdy jde o ohlas a kdy o volný překlad, parafrázi, převyprávění, adaptaci? V české literatuře se vyskytli tři velké velcí ohlasoví básníci: Čelakovský , Zeyer a Mathesius.
Mathesius se zařadil do proudu české poezie a to není zpravidla vlastnost překladů. Jeho poezie patřila spolu s Máchovým Májem k nejopisovanějším v koncentračních táborech.Stárnutí překladu se u Mathesia neprojevuje, jeho sbírky vycházejí v dalších a dalších vydáních a mizí z pultů. Není na nich poznat, že vznikly před 60 lety. Jeho překlady zhudebnila desítka skladatelů (Václav Dobiáš, Věroslav Neumann, Josef Páleníček, Ilja Hurník, Pavel Haas).

Černá věž a zelený džbán - 1925, Dr. Ot. Štorch-Marien, 109.svazek edice Aventinum, 600 výt.
Zpěvy staré Číny - Melantrich, 1939 vyd.1,2, 1940 vyd 3,4, 1941 vyd.5, 1946 vyd.6, 1947, vyd.7 1948, vyd.8 1949.
Písně moudrosti a dálek - 1940, 12.svazek sbírky "Lis knihomilův" na ručním papíře F.J. Müller v Praze 106 výtisků.
Nové zpěvy staré Číny - Melantrich, 1940 1-4 vydání, 1946 5.vyd., 1947 6.vyd., 7.vyd. 1949.
Parafráze staré čínské poezie - konec 30.let, Speciální škola pro užitou grafiku, prof.J.Benda,
Bohyně Milosti aneb Jak zahubila vášeň řezbáře - 1942, Praha, Nakladatelské družstvo Máje jako prémii pro členy Světového literárního klubu. Později pod titulem Podivuhodné příběhy z čínských tržišť a bazarů, Borový 1947. Pak SNKLHU (Odeon) 1954 - jako 1.vyd. .
Li-Po 23.parafráze - 1942, jako 9.svazek edice Klub 777 vydal Rudolf Kmoch v Praze
Krásná slova o víně - 1943, 50 neprodejných výtisků jako novoročenku na rok 1944 Jan Goldhammer.
Třetí zpěvy staré Číny - 1949, Melantrich, Poezie sv.62, druhé vydání 1950.
Třetí zpěvy staré Číny ve třech knihách - prosinec 1950, Melantrich v Praze.
Zpěvy staré a nové Číny - 1953, Mladá fronta, nakladatelství Československého svazu mládeže.
Zpěvy staré a nové Číny - 1957, SNKLHU (Odeon).
Zpěvy Dálného východu - 1958, k 70.výročí narození B.Mathesia vydalo v edici Příležitostné tisky Domu umění Krajské nakladatelství v Brně.
Zpěvy staré Číny - 1960, Odeon jako sv. 236 v edici Světová četba jako vydání druhé.
Zpěvy staré Číny - 1988, Československý spisovatel v Klubu přátel poezie jako 5818. publikaci, 20 tis. výtisků.