Tao te ťing - historické pozadí

Historické pozadí autora a díla
Jen málokterý čínský mudrc je na Západě tak dobře znám a jeho dílo tolikrát přeloženo jako mistr Lao-c´ a kniha "O tao a ctnosti", Tao te ´ting. A přesto o jejich historickém pozadí víme tak málo, že to přivádí některé moderní badatele až k pochybnostem o autentičnosti díla a historicitě autora. I ti kteří jej pokládají za skutečně žijící osobnost, liší se v názoru na dobu, kdy žil, a tím i na stáří díla, které kladou do rozmezí několika set let. Podle starověkých pramenů měl mistr Lao-c´ žít mezi léty 570-490 př.n.l., někteří badatelé však posunují vznik díla až do 3 století př.n.l. a jiní je pokládají za ještě mladší. Jsou i názory, že dílo není výtvorem jednoho autora, nýbrž pouhou antologií moudrých rčení, životních rad a naučení, jež byly později sebrány a vydány pod jménem Lao-c´ovým. Tak vznikly a dodnes nejsou vyřešeny spory nejen osobnost autora, ale i o charakter jeho díla, jež podle některých názorů netvoří kompletní myšlenkový celek, vyjadřující ucelený světový názor, ale pouhou kompilací různorodých myšlenek, spojených více vnější formou než vnitřní souvislostí. Všechny názory jsou jen hypotézy, protože o autorovi i dílu neexistují žádné historicky podložené doklady. Jediný historický pramen je záznam u čínského "Herodota", historika S´-ma Čchiena (145-186 př.n.l.), v němž podává různé v jeho době dochované zprávy o životě mistra Lao-c´. Avšak i podle tohoto stručného životopisu se soudí, že sám historik měl o pravosti svých informací určité pochybnosti. Již samo jméno Lao-c´ .... Starý mistr vzbuzuje pochybnosti. Bylo prý východiskem z nouze a bylo prý obvykle dáváno všem legendární a pololegendárním mudrcům. Také údaj, že Lao-c´ žil sto šedesát a podle některých dokonce dvě stě let, je pokládán za doklad o legendárnosti postavy.

Poslyšme proto, co o něm praví tento historik: "Lao-c´ se narodil ve vsi Čchü-čen, patřící do okresu Laj v obvodu Kchu v hrabství Čchu. Jeho rodinné jméno bylo Li, vlastní jméno Er, oficiálně se nazýval Po-jang, posmrtným titulem Tan. Zastával funkci archiváře u dvora dynastie Čou... "
Z těchto konkrétních údajů by se dalo se stejnou oprávněností soudit, že je historik uvádí právě proto, aby jimi podepřel autentičnost. Vedle údaje, že byl archivářem u králů Čou, zaznamenává o něm S´-ma Čchien zprávu o návštěvě Konfucia, osobnosti historicky doložené (žil v letech 551-479), u mistra Lao-c´. Praví: " Konfucius se odebral do Čou, aby se dotázal mistra Lao-c´, co soudí o ritech (pravidlech správného chování). Lao-c´ odpověděl: "Lidé o nichž mluvíte (míní starověké "svaté vládce" - vzory ušlechtilého chování), už dávno zpráchnivěli spolu se svým tělem a kostmi. Co z nich zbývá, jsou jenom slova. A nadto: Jestliže ušlechtilý muž dovede získat svou dobu; je vozen v kočáře; nemá-li přízeň doby, pohybuje se z místa na místo jako uschlý rákos hnaný větrem. Říká se, že dobrý obchodník tají své bohatství a tváří se, jako by nic neměl; že muž, jenž dosáhl plné ctnosti, tváří se navenek, jako by byl hloupý. - Zbavte se své pyšné domýšlivosti a nadměrných žádostí. Odložte svůj vznešený postoj a přemíru ctižádosti. Nic z toho vám nemůže být k užitku. To je vše, co vám mohu říci. Konfucius zmaten odešel.

Tón této rozmluvy prozrazuje již vyhraněnou rivalitu mezi oběma mudrci a jejich naukami, což by mohlo nasvědčovat, že záznam je pravděpodobně pozdějšího data. Lao-c´ ironizuje základní principy konfuciánské školy, dodržování obřadnosti, rodinných vztahů a občanské loajality, zdůrazňování učenosti "chytrosti" a mravní nadřazenosti vzdělance, onoho "ctnostného", "ušlechtilého muže" jak se později vyhranily u konfuciánů. S´-ma Čchien dále pokračuje:

"Lao-c´ pěstoval tao a ctnost. Učil, že člověk se má snažit skrýt a zůstat beze jména. Žil dlouhá léta v království Čou. Když viděl , jak dynastie upadá, opustil zemi. Došel k pomeznímu průsmyku Chan-ku. Strážce průsmyku jej s radostí přijal a řekl: Pane, vidím, že hodláte odejít od ústraní. Nemohl by jste předtím sepsat knihu pro mé poučení? Na to sepsal Lao-c´ o dvou dílech, něco přes pět tisíc slov, v němž vyložil zásady své nauky o tao a ctnosti. Pak odešel. Nikdo neví, kde ukončil své dny ... Lao-c´ byl mudrc, který toužil žít ve skrytosti ..."

Posledními větami chce asi S´-ma Čchien naznačit, že bližší osudy mistra Lao-c´ jsou zahaleny temnotou. Naštěstí tu zůstává jeden pevný bod, dílo samo, a to - nezávisle na tom, zda vzniklo o několik set let dříve nebo později, zda je celé nebo jen zčásti dílem jednoho autora. Působilo na vývoj čínského myšlení a na utváření čínské mentality nesmírně silně po dobu několika staletí a zůstává aby mohlo působit i dnes. Smím-li zde vyslovit svůj názor, tedy se domnívám, že jde o dílo velmi staré, především jeho první část, že podává ucelený názor na svět, že má dokonalou vnitřní logiku a až překvapující modernost.

Název Tao te ťing je pozdějšího data, až z doby Chan (206-220 př.n.l.), kdy byla řada klasických textů restituována. Původně , jako většina starověkých textů nesla jen jméno svého původce. Slovo ťing znamená "posvátná kniha", "morální kánon" - (buddhisté později tento termín používali ve významu "sútra").
Počet slov se v různých vydáních liší. Například vydání Wang Pi má 5683, jinde jen 5670 slov. Rozdělení do 81 kapitol má prý spojitost s magickým významem čísla 9 (9 x 9) znamenající totalitu. Dělení do dvou částí je starého data, původně se prvá část označovala Tao-ťing a druhá Te-ťing; prý proto, že první díl (mající 37 kapitol) začíná slovem Tao, druhý slovem Te. Domnívám se, že je zde i hlubší obsahový důvod. Prvá část podává základní poučky v oblasti filosofické, druhá je jejich aplikací v praxi. To odpovídá i hledisku taoistické ontologie v niž tao, základ a původ všeho, se exteriorizuje a realizuje prostřednictvím své inherentní virtuální síly, te - "ctnosti".
Oba díly se liší i stylisticky. První díl je sevřenější, je psán velice striktním a koncízním stylem. Druhý je konkrétnější, mnohomluvnější, některé kapitoly přímo působí dojmem komentáře k příslušným kapitolám prvního dílu. Je to zcela logické, neboť většina kapitol druhého dílu se týká otázek společenských a soustřeďuje se na otázky konkrétního lidského společenství.

Překladatelsky byl pro mne přechod z prvního dílu do druhého velmi markantní, takže jsem se zpočátku dokonce domnívala, že jen první díl je skutečně autentický a druhý je až jeho pozdějším rozvedením. Když jsem se to snažila podepřít důkazy, našla jsem průkazných textových materiálů tak málo, že jsem musela tento svůj dojem odsunout do sféry pouhé subjektivní domněnky. Při posuzování textu je totiž nutné vzít v úvahu velkou pravděpodobnost jeho korupce (poškození), zpřeházení kapitol, vynechání některých slov a vět nebo naopak pozdějších interpolací - to nasvědčuje i nestejný počet slov v různých vydáních. Přesto s mi jeví první díl jako logicky koherentnější celek, v němž jednotlivé kapitoly na sebe navazují a myšlenkově do sebe zapadají (vstupní část jedné kapitoly bývá zpravidla rozvedením závěrečné části kapitoly předchozí). Také z hlediska celkové konstrukce tvoří vstupní kapitola jakýsi úvod k prvnímu dílu, neboť vyjadřuje v kostce všechny základní myšlenky nauky, jež jsou v dalších kapitolách postupně rozváděny až k závěrečné 37. kapitole, která je jejich shrnutím a zároveň promítnutím do konkrétní roviny lidského soužití. Tím se tato kapitola stává jakýmsi úvodem k druhé části spisu. Odmítám proto zcela názor těch badatelů, kteří pokládají Tao te ťing za pouhou sbírku moudrých rčení řazených do tématických okruhů. To vede různé badatele k pokusům o nové řazení podle různých hypotéz. Tato nová řazení jsou závislá na subjektivním řazení badatel a pokládám je za větší porušení a zatemnění textu než možná "porušení" původní.
Tyto názory mohly vznikat snad z důvodu, že Tao te ťing se zcela odlišuje obsahem a charakterem od dalších starověkých čínských textů. Na prvý pohled je zarážející, že se zde nevyskytuje jediná konkrétní osoba, dílo se pohybuje v obecné rovině. Není tu jediný dialog, obvyklá "naučná" forma v jiných spisech, jediná bajka, příběh nebo přirovnání, jimiž oplývá například mistr Čuang-c´, nejvýznamnější stoupenec a propagátor taoismu.
Domnívám se že i pro čínské literáty byl Tao te ťing dílem natolik odlišným, že zprvu zůstávalo nepovšimnuto a že teprve dík zpracování mistra Čuang-c´, který vtělil tuto nauku do obvyklé "klasicky čínské" literární formy, získalo svoji popularitu. Snad i proto je jeho vznik posunován až do jeho doby (380-320 př.n.l.). Možná to vysvětluje i jeden další faktor, uváděný jako důvod tvrzení o pozdějším vzniku díla. Totiž v nejstarších čínských textech není Tao te ťing přímo citová, citace většinou nejsou v autentickém znění, ale v interpretaci nebo volném podání příslušného autora. Podle některých jméno Lao-c´ reprezentuje řadu myslitelů, a osobnost jež poslední upravovala text a vtiskla mu konečný ráz jenž se dochoval do naší doby.
Všechny tyto otázky se mi znovu vracely v průběhu práce, čím důkladněji jsem text studovala, tím silněji jsem pociťovala celou jeho ojedinělost a odlišnost. Pak jsem se začala zamýšlet zda je text skutečně autochtonně čínský. později jsem zjistila, že podobnou myšlenku měli i jiní badatelé. Ovšem prověřit tuto myšlenku a vystopovat původ autora je pro nedostatek dochovaných důkazu nemožné. Kromě toho se okolo postavy autora začalo tvořit množství legend s detailně vypracovanými údaji o jeho zrození, o podivných událostech v jeho dětství i v dalším životě včetně jeho odchodu na západ, kdy "usednuv na černého buvola zmizel beze stopy v poušti". Jakékoli reálné údaje se rozpadají pod vrstvami těchto nánosů.

První evropské překlady , pořízené zpočátku do latiny, povětšině badateli z řad misionářů, nesou silné snahy dokázat, že ani Číňané nebyli odsouzeni k pohanství, že i jim bylo dáno osvícení zjevením věčných pravd křesťanské věrouky. Nacházejí proto řadu míst, jež tento názor "potvrzují". Na řadě míst poukazují na podobnost mezi některými výroky Tao te ťingu a výroky Starého a Nového zákona, někteří (A.Rémusat) dokonce obhajují názor, že jsou v něm náznaky pojetí "božské trojice".
Zastánci idealistických koncepcí minulého století nacházejí opět doklady pro své koncepce a v poslední době vznikají pokusy vidět ve spise jeden z dokladů prvního materialistického pojetí světa - nemluvě o těch, kdo pokládají taoismus za "mystický kvietismus", "únikovou teorii" a podobně. To vše jsou z metodologického hlediska hrubé anachronismy, neboť taoismus nelze sevřít do žádného přesně vymodelovaného kadlubu. Právě pro jeho charakter -- všemu zabsolutizovanému a absolutizujícímu se příčící. Tím se zcela liší od našeho způsobu myšlení, avšak i od ostatních čínských nauk.

Berta Krebsová v březnu 1970

Nahoru Zpět