Úvod - Lodě - Etnologický ústav AV - Ellis Island |
Amerika - Rusko |
Tato část je sestavena z materiálů Etnologického ústavu Akademie věd ČR |
| Evropské
vystěhovalectví do Ameriky, sílící již v
1.polovině 19. století, bylo způsobeno velký hladem v
Irsku, porážkou revolucí 1948 a oblasti ekonomické
ohlasem kalifornské "zlaté horečky".
Emigrace se šířila od západu a severu Evropy a okolo
roku 1850 zasáhla i České země. Rakousko-uherské
úřady se zpočátku stavěly k emigrací vlažně.
Teprve po roce 1852 bylo vystěhovalectví blíže
kontrolováno. Byly konfiskovány tiskoviny vybízející
k emigraci, byla stíhána činnost agentů
paroplavebních společností. Vláda využívala i
korespondenci emigrantů určenou do staré vlasti k
odrazení případných zájemců. Tyto snahy se
neprojevily zásadně restriktivními opatřeními. Kolonizační pokusy v Jižní Americe zesílily v druhé polovině 19. století a pokračovali až do 20-30. let století dvacátého. Pokračující hospodářský rozvoj přinesl hlad po pracovní síle. Výsledkem byla liberální imigrační politika. Například Brazílie již v 50.letech 19.století zahájila rozsáhlou propagační kampaň k získání zemědělských dělníků na kávové plantáže. Lodní společnosti tyto snahy podporovaly. Koncem 80.let byla potřeba pracovní síly taková, že některé brazilské státy nabízely dokonce bezplatnou přepravu přes moře. Tím bylo umožněno přistěhovalectví těch nejchudších vrstev a zacházení s nimi bylo srovnatelné se situací otroků v dřívějších dobách. Už na lodích podléhali vystěhovalci nemocím v důsledku špatné stravy a mizerných hygienických poměrů. Tvrdá práce v těžkých klimatických podmínkách a žlutá zimnice je decimovaly ještě více. Mzdy byly tak nízké, že nebyla naděje pomýšlet na návrat domů. V letech 1890-1914 přišlo do Argentiny celkem 4 miliony vystěhovalců z různých zemí, ale jen 2,4 mil. zde zůstalo! Tyto informace nevylučují, že část imigrantů uspěla a dobře se uchytila. Přes všechna varování byl pozorován po roce 1906 zvýšený zájem o Argentinu. Vystěhovalci dávali přednost Argentině před USA, kde bylo velmi obtížné získat půdu za ceny přijatelné pro naše krajany, zejména po roce 1921, kdy USA přijaly restriktivní imigrační zákony. K zájmu o Argentinu přispěla i informační brožura F.Misslera, pracovníka Severoněmeckého Lloydu. Nejstarší česká
kolonie byla strojírenská dělnická kolonie ve městě
Tafí Viejo v provincii Tucumán - od 1910 (následek
obchodní činnosti firmy Škoda). První zemědělské
kolonie, osada Veronica v provincii Entre Rios. Dalším
významnějším centrem byla Presidencia Saenz Peňa v
Chaku - 1913. Později po 1. světové válce byla
významnější kolonie v Baji Hondo, tvořená Slováky
z Bulharska (po 1922). Jiným příkladem hromadného
přesídlení byli volynští Češi, kteří se
usadily v Missiones u města Posadas, Cerro Azul a
Olegario V. Andrade (1921-2). Jejich příchod
souvisel s velkou vlnou polského přistěhovalectví do
Argentiny. Z dalších kolonií jen jména: Dora,
Fram (Paraguay), Delta, Media Agua v provincii San Juan,
kolonie La Chiguita, Charata, Castelli, Florida v Chaku,
Alvear v Mendoze, Pedro Luro a řada dalších. Výrazná byla i kolonizace v Brazílii. Pramen:
Český lid, 84, 1997, 3, str.177, Češi z Běloruska -
Uherek, Valášková, Brouček, ÚEF AV ČR |